S.V.U.M - Znova a jinak

V roce 1990 tomu bylo teprve 31 let od ukončení existence Sdružení výtvarných umělců moravských a bylo zřejmé, ze živá je nejenom tradice a vzpomínka, ale též účastníci, pamětníci a členové spolku. Trvalo sice několik měsíců, než úvahy všech zúčastněných dospěly ke konkrétnímu návrhu dalšího postupu, ale výsledek byl jasný: požádat o registraci a obnovit činnost v původním rozsahu. Centrem všeho dění se stal Dům umělců v Hodoníně, a to nejenom jako historické sídlo, ale též místo, v jehož blízkosti žili a tvořili členové poslední generace před násilnou likvidací. Byl tu stále ještě poslední tajemník Sdružení profesor Jan Andrys a několik umělců, členů spolku či účastníků posledních výstav, kteří se stali středem dalších snah o restauraci veškerých aktivit. K nim se pak připojili ti, kteří byli spojeni s historií Sdružení jménem či zájmem. Z bývalých členů S.V.U.M. to byli mimo profesora J. Andryse sochař Václav Adolf Kovanič, zvolený předsedou, a malíři Bedřich Saňa, Karel Novák a Stanislav Krátký. Z účastníků posledních výstav před zrušením spolku v padesátých letech stáli u jeho znovuzrození malíři Karel Benedík a Cyril Urban, ze sochařů Jaroslav Jurčák. S nimi pak pracovali společně též malíř Jan Gajdoš a sochař Josef Úprka.

Po úspěšné a rychlé registraci byl na ustavující schůzi zvolen tajemníkem spolku PhDr. Jaromír Míčka a pokladníkem Svetozár Zmítko. K tomu nutno připomenout též důležitou úlohu JUDr. Jana Jurčáka, který jako právní poradce pomohl v této době jak samotnému znovuzrození, tak i následným snahám o řešení otázek majetkového vypořádání.

V tomto počátečním období bylo nutno znovu obnovit celou organizační strukturu Sdružení a zajistit základní funkce, z toho především pravidelnou výstavní činnost. Podařilo se to za více než jeden rok a pak následovaly až do podzimu 1995 každoročně dvě výstavy. Okruh hostů S.V.U.M. se rozšiřoval a z jejich řad přibývali v souladu s původními historickými stanovami noví členové. Zpracován byl jasný koncept grafické prezentace spolku, jehož autorkou byla malířka Dagmar Kučerová. Rozvinula se velmi úzká spolupráce s Unií výtvarných umělců a s řadou historických uměleckých sdružení a zřetelně převážila orientace na zapojení do širších výtvarných aktivit, kterým se v té době otevíral zatím netušený prostor.

Po V. A. Kovaničovi se novým předsedou stal v roce 1994 akademický malíř Karel Novák, který sehrál velmi významnou a pozitivní roli v propagaci a prezentaci S.V.U.M. a svou osobností představoval svorník mezi oběma obdobími existence. Byla to léta hledání nového smyslu existence spolku, debat nad jeho zaměřením, rozsahem práce a též nad způsobem jeho koexistence s Galerií výtvarného umění v Hodoníně. Poměrně záhy bylo totiž zřejmé, ze restituovat lze výstavní činnost i osvětovou práci, avšak návrat majetkových poměrů reálný není. Třebaže tedy probíhaly pravidelné výstavy a rozvíjela se kulturní práce s veřejností, doutnající a neukončená diskuze o možném dalším postupu při majetkovém vypořádání vytvářela jisté napětí a rozdělovala členstvo na zastánce razantního postupu při usilování o návrat majetku a na ty, kteří se chtěli orientovat na činnost uměleckou a za nezbytnou považovali spolupráci s Galerií výtvarného umění v Hodoníně. To pak společně s proměnami členské základny vedlo i k personálním změnám ve vedení spolku a možno konstatovat, že tak byla i ukončena první pětiletá perioda v novodobé existenci Sdružení výtvarných umělců moravských.